Okolí

Jde o jakýsi památník a kulturní památku vytesanou přímo do skal. Najdete ji přibližně 1 km od Kunratic u Cvikova. Ve skalní stěně jsou reliéfy rytíře na koni a padající dívky, které sem na počátku 20. století do 15 metrů vysoké skály vytesali místní občané Karl Beckert a Karl Bundesmann. Reliéf připomíná do dnešních dnů zachovalou pověst, podle které kdysi ve zdejších skalách žil rytíř Kun - hrubý, drsný člověk. Ten našel zalíbení v krásné dceři mlynáře, ta jej však odmítala. Jednou ji Kun zastihl samotnou v lese a ona se před ním dala na útěk a skočila ze skály. Zachránila se však na měkkém mechu, kdežto rytíř i se svým koněm skončili utopení v bažině. Ke skále se dostanete příjemnou procházkou podél potůčku a několika vyhloubenými pískovcovými sklepy. Cesta je značená turistická stezka z Kunratic i nedaleké osady.

Pekelné doly jsou rozsáhlé podzemní prostory a chodby v údolí říčky Svitávky v nádherné přírodě Lužických hor blízko rekreační oblasti Máchovo jezero. Nachází se mezi vesnicemi Velenice a Svitava, v podhůří Lužických hor. Největší pískovcové podzemí v Evropě vzniklo v 18. století těžbou písku pro továrnu a brusírnu zrcadel. Celková plocha jeskyní činí přibližně 3 500 m². Unikátní jeskyně vznikly v 18. století hloubením písku pro továrny hraběte Kinského na výrobu zrcadel. Někdy se jim také říká Lindavské kostely. Za války tu bývala podzemní továrna Nautilus. Jeskyně se proslavily například natáčením pohádky S čerty nejsou žerty, po které zde dokonce zůstaly váhy, používající se nyní na Mikuláše k vážení zlobivých dětí. V jeskyních je stálá teplota 12 °C.

Pustý kostel je vlastně lom, kterému se říká Pustý kostel. Je o něco menší než nedaleké Pekelné doly, ale vrátil se ke svému původnímu charakteru. Téměř zcela, protože pozdějšími instalacemi trpěl jen málo. Z oválné místnosti obklopené ze tří stran skalními klenbami, sestupujete do tmavých, chladných místností jeskyně, jejíž podlaha je asi tak velká. 1,5 až 2 m pod úrovní okolí. Postupně klesající strop podpírá 16 opuštěných skalních pilířů, místy kapajících voda z něj prosakovala štěrbinami skalního masivu. I zde se dochovaly zbytky cihelných zdí z doby, kdy byla část z těchto podzemních hal na sklady. Napravo od vchodu do jeskyně je balvan postavený neznámým Reliéf ukřižování místního umělce vytesaný do skály.

Menší, přesto však malebné skalní město pískovcových skal a čedičových varhan se nachází poblíž Cvikova a v době rozvoje turistiky před 1. světovou válkou doplněno o několik ve skalách tesaných sochařských děl a lesní kapli. Koncem 19. století při rozvoji turistiky byla v oblasti zvané Kunratické Švýcarsko poblíž měst Cvikov, Kunratice u Cvikova, Mařenice a Svor, vytvořena řada výtvarných děl v pískovcových skalách. Autory byli zejména Karel Beckert, předseda horského spolku, a Karel Bundesmann.

Nejznámější jsou pískovcové skály na přírodní památce Dutý kámen, mezi nimiž bylo v letech 1913-1914 péčí kunratické sekce Horského spolku upraveno výletní místo, nazývané od té doby Körnerova výšina. Od hlavní silnice k němu dodnes vede upravená cesta se zbytky vytesaných schodů a poté zvolna sestupuje k upraveným skalám. Na jejich začátku je vytesaná plošinka Karolínina odpočinku s kamennou lavicí, jejíž opěradlo zdobí reliéf koruny s výrazným, ale dnes již téměř nečitelným názvem "Karolinenruh".

V sousední skále je vyhloubena nevelká jeskyňka a hned za odpočívadlem vyčnívá vzhůru nejvýznamnější skalní suk, nazývaný někdy podle svého tvaru Vějíř, nebo Varhany. Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště s 38 kamennými stupni, vystupující na ploché temeno Širokého kamene s osmihranným kamenným stolem a lavicí. Na stole byla kdysi astronomicko-geografická orientační tabule a sluneční hodiny, z nichž se však dodnes dochovaly už jen nepatrné zbytky. Z vyhlídky je vidět k severu na Zelený vrch s osadou Drnovec na úpatí, západním směrem leží město Cvikov s výraznou dominantou Klíče a na jihu vyčnívá zaoblený vrch Ortel.

V severních Čechách se v podhůří Lužických hor k nebi do výšky 586 metrů vypíná zelený kopec, nazývaný někdy také Drnovecký vrch. Hora byla už odnepaměti oblíbených cílem výletů a na konci 19. století na ní byla vystavěna vyhlídka, stávaly tady dokonce hned dva hostince. V roce 1905 při příležitosti 100. výročí úmrtí významného básníka Friedricha Schillera byla vyhlídka přejmenovaná na Schillerovu. Dnes tady návštěvníci najdou oplocenou vyhlídkovou plošinu s lavičkami, od nichž se otevírají nádherné výhledy na okolní krajinu. Na vrcholu je také informační tabule, aby každý věděl, na co se dívá, stejně jako Schillerova pamětní deska. Na vyhlídku se dá přijít buď ze Cvikova po žlutě značené turistické trase a obejít Zelený vrch po vrstevnici zleva, už po cestě je přitom možné užít si hezké pohledy na město a horu Klíč v dáli. Druhá přístupová cesta pak začíná v Drnovci: nejprve je neznačená a jde kolem pozůstatků bývalého hostince Švýcarská bouda, od rozcestníku se pak mění opět na žlutou.

Dříve byl považován za pohanské kultovní místo a podle různých pověstí na něm bývalo popraviště Cvikova nebo Lindavy. Vrch byl také opředen pověstmi o skřítcích, kteří zde bydleli a na plochém znělcovém kameni na vrcholku si prý pekli chleba. Asi 1 km jihozápadně pod kopcem stojí u staré cesty poblíž dnešní silnice z Lindavy do Sloupu kamenná Mildeova kaple. V roce 1706 ji tu postavil lindavský sedlák Anton Werner a koncem 19. století byla pojmenována podle tehdejšího majitele Franze Mildeho. Uvnitř bývaly dvě sošky, znázorňující loučení Ježíše s Marií a obrazy sv. Jakuba a sv. Prokopa. Od roku 1945 kaplička pozvolna chátrala až do podzimu roku 2003, kdy byla opět obnovena. V malé pískovcové skalce na lesem zarostlém hřbítku asi 450 m západně od vrcholu kopce je uměle vytesaná jeskyňka s několika okénky a sedátkem, které se říká Kočár. Je ale tak malá, že do ní mohou pohodlně vlézt jenom děti. Na severozápadním úpatí kopce býval kdysi na malém potůčku rybník, který byl ve 2. polovině roku 2020 opět obnoven.

V centru České Lípy v severních Čechách našlo v bývalém městském vězení, zmiňovaném už v roce 1785, svůj domov zajímavé muzeum. Archeologické muzeum Šatlava, otevřené teprve před několika lety, nabízí hned několik expozic, v nichž si přijdou na své milovníci dávné historie i moderních dějin. Část expozice se věnuje minulosti České Lípy, její archeologii i období středověku, s nímž je možné seznámit se díky jedinečné virtuální prohlídce, důraz je přitom kladený na hrnčířskou výrobu. Kdo chce, může nahlédnout také do využívání jeskyní a skalních převisů od nejstarších dob až po 20. století, a to hlavně v severních a severovýchodních Čechách. Dotyková obrazovka snadno a rychle přenese zájemce do vybraných jeskyní v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Nechybí samozřejmě ani kout věnovaný samotnému vězení a vězeňství v České Lípě. Až k muzeu se dá dojet autem, ale zoufat nemusí ani ti, kteří nemají vlastní dopravu. Do České Lípy jezdí vlak a z železniční stanice Střelnice je to sem už jen 600 metrů pěšky.